První noc na Madeiře jsme strávili na kotvě v krásné skalnaté zátoce na východním cípu ostrova. Ráno jsme se přesunuli do 4NM vzdáleného městečka Machico, kde jsme nakonec zůstali celých 5 dní. Po sedmi dnech na vodě jsme konečně vylezli na břeh. Nohy jsme měli jako gumový a všechno kolem se tak trochu houpalo. Nicméně hned první pivo v hospůdce všechno spravilo.
Madeira je nádherná. Je to ostrov věčného jara provoněný květy a plody nejrůznějších druhů květin a stromů. Celý ostrov je sopečného původu. Nejvyšší vrchol Pico Ruivo má 1862 m a je třetí nejvyšší horou Portugalska.
Opouští nás tady Jenda a odlétá z letiště, které leží nad hladinou moře a řadí se mezi nejnebezpečnější letiště na světě. Tak už jsme zase ve dvou.
Jeden den jsme se vydali do hlavního města Funchal. Cesta starým autobusem po úzkých silnicích položených vysoko na okrajích kopců byla chvílemi napínavá. Hlavní město nás okouzlilo akorát svým rozkvetlým parkem. Některé druhy rostlin, které u nás známe jako obyčejné pokojovky, tady dorůstají obrovských rozměrů. I kaktusy tu jsou velké jako stromy a dorůstají klidně až pěti metrů.
Madeira byla skvělá! Byla to zatím nejkrásnější, nejslunečnější, nejzelenější , nejbarevnější a nejpřátelštější zastávka plná ještěrek i švábů.
7.10. vyplouváme dál, směrem na Kanárské ostrovy.
Na půl cesty mezi Madeirou a Kanáry leží maličké neobydlené souostroví Selvagens. Na hlavním ostrově Selvagem Grande sídlí akorát strážci přírodní rezervace. Tady jsme, vyvázaní na bójce, strávili poměrně neklidnou noc. Ráno Jirka nahodil prut, ulovil snídani a pak hurá na Kanáry.
