… a zase ty Čechy

Po šesti měsících vysilujícího prožitku v Polynésii jsme čtyři a půl měsíce dobíjeli mitochondrie a střádali další plány na ostrově La Palma. Žili jsme v 500m nad mořem s výhledem na východ slunce nad oceánem v malém domku uprostřed krásné zahrady, které dominoval velký strom plný avokád, čtyři pomerančovníky, pár citronovníků a nispero, ovoce oranžové barvy, velikosti švestky a chuti meruňky, ze kterého Káťa pekla skvělé koláče. Přes zimu toho víc neplodilo, ještě na jaře fíky. Čerstvou zeleninu, kozí a ovčí sýry jsme si kupovali každou sobotu od místních farmářů v trhu. Užívali jsme si života zatímco naše malá cestovatelka Josefínka docela povyrostla a začala chodit. Právě jsme si uvědomil, že ani ještě nemluví, je jí rok a tři měsíce a už procestovala svět dokola. 
Praha→Istanbul→Singapore→Noumea→Papeete→Taiohae→San Francisco→Madrid→La Palma→Praha.
Kdo by to byl řekl, že je to možné. Jsem zvědavý, co nám na to jednou řekne. 
Objevili jsme jiný způsob chápání a prožívání světa a žití života vůbec a za to jsem velmi vděčný. Opustili jsme lpění, materialismus a konzum. Chystáme se k velkým změnám, ale o tom až příště.