Jiri Fejfar

Jirka

Jen jsme opustili Kapverdy tak přestalo foukat. Atlantik jistě poznal, že jsme tady noví a chtěl si nás pořádně prohlídnout a taky vyzkoušet naši psychickou odolnost.
Když jsme se po 17 dnech došourali do poloviny, tedy něco přes 1000 mil, vítr se umoudřil. Až to zase trochu přehnal, 7 stupňů Beauforta je zbytečně moc, vlny jsou občas jako baráky. A taky s lovem ryb je to slabší, zatímco při pomalé plavbě jsme chytali ryby denně, teď to skoro nejde.
Včera se v noci utrhlo táhlo na windpilotu, tak jsem to hodinu opravoval, v silným větru mu to stejně moc nejde, ale aspoň chvíli v noci musí makat. Už čtvrtý den i noc je silný vítr a vlny. Takže když člověk vaří nebo něco dělá dole v lodi, častěji utrousí nějakou tu nadávku Neptunovi. Ale zase to jede, dáváme přes sto majlí denně. Už jen necelých 800 mil a tak sedíme u kormidla i přes noc, aby to co nejvíc odsejpalo.
Po třech dnech máme 360 mil do cíle, ale únava nás nutí dát na noc windpilota, kterého jsem už třikrát opravoval a pořád to není ono, na Dominice ho musím předělat. Naštěstí vítr slábne a my si můžeme odpočinout.
Máme před sebou posledních 170 mil a za sebou dost větrnou noc u kormidla, upluli jsme přes 60 mil a můj rekord za tři hodiny je 17 mil, což je rychlost skoro 6 uzlů.
Poslední noc jede windpilot, ale vstávám v sedm. Do cíle 120 mil, snad nám vyjde, že na Dominiku nepřiplujeme v noci. Poslední ráno na Atlantiku moc nefouká, ale ostrovy jsou vidět celou noc a teď už vplouváme mezi ně, tedy Martinik a Dominiku, když v tom přichází černý mrak, déšť a s ním silný poryv. Atlantik se s námi loučí zlomením spinakerboomu, nechápu, na Dominice si zajdeme do džungle pro bambusovou náhradu. Konečně se vyvazujeme v Roseau na mooringovou bóji.
28 dní na moři, 2120 námořních mil a je za námi Atlantik.

Káťa

První polovina naší plavby přes Atlantik byla krásná, provoněná sluncem a čerstvými rybami. Když z vody vytáhnete dorádu (Mahi-Mahi) je sytě modro-zlatá, ale po chvilce ztratí barvu a pak je její osud a náš oběd zpečetěn. V noci za nás docela obstojně, ale hodně kličkovaně, řídilo loď větrné kormidlo a my ho každých dvacet minut kontrolovali. Ve dne jsme se u kormidla střídali po dvou hodinách. Vítr byl docela slabý a denně jsme upluli průměrně asi 70NM.
Navštívily nás kosatky. Když se metr od lodi za mými zády vynořil obr dlouhý jako naše loď a hlasitě se nadechl, lekla jsem se jako prase. Každý ví, že velryby jsou obrovský, ale kdo tohle pozoruhodné zvíře neuvidí v přírodě na vlastní oči, nemůže ani tušit, jak velké doopravdy je. Čtyřčlenná kosatčí rodinka nám podplula pod lodí a zmizela v dálce na horizontu.
Jediným zvířátkem, které zaručeně uvidíte na otevřeném oceánu každý den jsou létající rybičky. Ty vyskakují z vody a plachtí těsně nad hladinou určitě až několik desítek metrů. Připomínají ptáčky a sem tam některou z nich najdeme ráno na palubě. A ptáci tu jsou taky. Ti velcí, bílí, co se nám střemhlav vrhají po návnadách na ryby, a malí, černí co létají riskantně nízko nad hladinou a kopírují křivky vln.
No a pak se naše plavba přehoupla do druhé poloviny. Začal foukat silný vítr. Na můj vkus někdy až dost silný. A byl i moc silný na vkus našeho kamaráda větrného kormidelníka. Ten se pod vlivem přírodních sil začal doslova rozpadat. A pak už jsme seděli u kormidla i v noci a prali se s vlnami a větrem o to, kdo udrží správný kurz a kdo tam bude dřív. Už jsme nelovili ryby, nevařili si po večeři pudink, ani nebyl čas na čtení knížky. Byla to dřina. Ale míle začaly rychle ubíhat a my jsme se na mapě čím dál více přibližovali Karibiku. Jirka kormidlo opravil, ale už to nebylo ono.
Někdy jsem si myslela, že se musím užuž zbláznit z toho jak se naše malá milá Polka neustále kolíbá ze strany na stranu. Hlavně když se člověk v podpalubí o něco snaží, třeba něco uvařit, a potřebuje k tomu aspoň jednu ruku.
Poslední tři dny na vodě rychle utekly a my po čtyřech týdnech stojíme zase „pevně“ na zemi. Děkujeme, náš první oceáne, že si nás bezpečně dovezl až sem, na ostrov Dominika.

…jo a z Kanárských ostrovů přes Afriku do Karibiku na trase 3006NM (5561km) jsme projeli 41l nafty…

Přeplout Atlantik není žádný hrdinství, obzvláště na moderních lodích plných elektroniky. V téhle roční době je to velmi přátelský oceán plný ryb.