Nebýt informací z domova, o nějakém koronaviru bychom tady na Guadeloupe nic nevěděli až do 13. března, kdy začaly prodavačky v obchodě nosit rukavice. Jinak žádné omezení. 16.3. ráno nakoupíme jídlo, stále žádná změna a vyplouváme po opravě zkusit motor a windpilota.
Plujeme 20 mil na ostrov Marie Galante. Když po pěti hodinách zakotvíme a vystoupíme na břeh, nikde nikdo a všechno je zavřené. U jednoho baru na pláži sedí po tmě pár lidí, tak se jich ptáme, co se děje. Prý zapíjejí konec světa. Mají tady Wi-Fi, tak si sedáme abychom se něco dozvěděli. Nejen po Karibiku virus rozšířili obří turistické lodě.
Na Guadeloupe jich týdně připluje několik vždy za svítání. Pasažéři se rozprchnou po městě a večer odplouvá, aby ji ráno vystřídala jiná. A takhle se ti obří přenašeči viru pohybují napříč Atlantikem mezi Makaronézií a Karibikem. 21.3. jsme vypluli do Panamy.
Po týdnu nádherné plavby s větrem 5bf v zádech začalo přifukovat až na 8bf. Tři dny a noci jsme bojovali s únavou a větrem a lámali rychlostní rekordy. Uplutých 80 mil za 12 hodin mluví za vše. Poté se vítr uklidnil a další den přestalo foukat úplně. Po 13 dnech plavby a uplutých 1240 mílích kotvíme poblíž mariny Shelter Bay v Panamě. Okolo nás kotví asi 10 lodí a všichni mají vyvěšenou žlutou vlajku označující karanténu. Sedáme na člun a jedeme se přihlásit do přístavu. Při vjezdu stojí vojenská loď a důstojník na ní nás posílá zpět.
Pro všechny mezinárodní lodě je povinná čtrnáctidenní karanténa před vstupem na pevninu. Personál mariny nám vozí jídlo a pití, co si objednáme v marinamarketu díky místní simkartě, kterou jsme dostali. Provoz kanálu je velmi omezen, včera za celý den jsme viděli plout jen pár lodí. Pro plachetnice je provoz uzavřen do odvolávání, vypadá to na měsíc a déle. Musíme vydržet, nedá se vůbec nic dělat.
