V Shelter Bay Maríně jsme potkali spoustu zajímavých lidí. Jeden z nich je náš soused s nímž jsme sdíleli molo. Jmenuje se John, je mu 75 let a je z JAR. Pluje kolem světa od roku 2013 a uvízl v Panamě kvůli koronaviru stejně jako my. Jeho loď je zajímavá tím, že je soběstačná. Jako jediný v maríně není připojen ani k elektrice, ani neužívá vodní přípojku. Jeho solární panely, a není jich moc, mu stačí na pokrytí energie a zajímavě konstruovaná střecha nad kokpitem mu sbírá vodu přímo do tanku.
Podle knihy z roku 1970 „Voyaging under sail“, kterou mi John půjčil, jsme společně vymysleli, jak může naše železná lady plout v pasátech bez windpilota. Myslím, že to bude fungovat. Systém dvou menších foků vytažených před stěžněm na motýla se dvěma boomy a dvěma otěžemi fixovanými na přídi, které končí přes kladky na kormidle. Zní to možná složitě, ale je to celkem jednoduchý. Princip je v tom, že plachty musí být otevřeny dopředu. Když se loď vychýlí z kurzu, zabere návětrná plachta a pohne kormidlem. Důležitý je kladkostroj, který dělá poloviční pohyb, aby loď tolik nekličkovala.
Francis Chichester tento způsob často používal při svých plavbách. Doufám, že nám to usnadní naši dlouhou plavbu v pasátech přes Pacifik. Na Markézy doplujeme někdy v září. Protože sezóna pokročila a touhle dobou jsme už měli být ve Francouzské Polynésii, situace se mění. Podle původního plánu jsme chtěli letos doplout na Nový Zéland, ale proto, že hurikánová sezóna v jižním Pacifiku je od listopadu do dubna, nemůžeme to stihnou a ani nechceme. Leda že bychom Francouzskou Polynésii propluli téměř bez zastavení. Ale upřímně, kdy se sem člověk zase podívá. Proto zůstaneme ve Francouzské Polynésii až do dubna příštího roku. Evropský pas je momentálně velká výhoda. Přibližný plán naší plavby je navštívit Markézy, souostroví Tuamotu, Tahiti a království Tonga.
Tak nám držte pěsti. Všechny zdravíme a zvláště do Mlázovic a Dolska.
-
- John
-
- Postavení plachet
-
- Kladkostroj
