Protože v Panamě koronavirus řádí skoro stejně jako komáři v období dešťů, musíme zvládnout proplutí během jednoho dne. Vstáváme v 5:45 a opouštíme marínu Shelter Bay. Za šíleného deště nabíráme na nedalekém kotvišti pilota, člověka, který je profesionál a zná veškerá úskalí co nás mohou potkat v zámcích (komorách) a hlídá plavbu, abychom se nepletli do trasy skutečným plátcům průjezdu kanálem, obřím lodím, nejčastěji čínské společnosti Cosco Shipping. Vždycky když nás taková loď míjí, vytvoří vlny asi jako vítr 5bf.
Náš agent Rogelio nás varoval, že musíme pilota hostit pitím a jídlem celý den, jinak má nárok si objednat na naše náklady za 100$ jídlo během plavby. Náš pilot Juan, mladý muž, nás ujistil hned při ranním nalodění, že chápe naše omezené možnosti a že má všechno jídlo včetně vody s sebou. Nic od nás nechtěl a s pokorou trpěl náš neskutečně kouřící motor a zápach z něho po celou dobu plavby.
Po zdržení kvůli silnému dešti a mlze jsme se kolem deváté hodiny konečně svázali s francouzskou lodí “Orpao” do raftu před první komorou. Velmi příjemný pár nás se svou čtrnácti metrovou hliníkovou lodí vedl komorami hlavně díky jejich silnějšímu motoru. Původně jsme měli být tři, ale Američan s trimaránem to pár hodin před vyplutím vzdal.
Kolem desáté hodiny jsme opustili gatúnské zámky, tři navazující komory s převýšením kolem 25m. Přes jezero plujeme rychlostí 5-5,5 uzle, kterou pilot stále kontroluje. Cestou jsme viděli jen pár krokodýlů, kvůli špatnému počasí ani nebyla chuť pozorovat okolí. Po uplutých 35 mílích se opět svazujeme do raftu před komorou Pedro Miguel na pacifické staně. Klesáme dolů a čeká nás už jen slabá půl míle ke dvěma spojeným komorám Miraflores. Za tmy a celkem unavení opouštíme kanál a máme před sebou ještě hodinovou plavbu do zátoky Las Brisas, kde kotvíme kolem půl jedenácté večer.
Celý výlet se dá přirovnat ke smíchovské komoře v Praze, akorát třikrát nahoru a pak třikrát dolů, jen cena dva a půl tisíce dolarů trochu zamrzí.
