Jiri Fejfar

Nuku-Hiva je druhý největší ostrov v celé Francouzské Polynésii hned po Tahiti. Je také hlavním ostrovem Markéz, a Taiohae, kde kotvíme, je hlavním městem. No městem… Je tu jedna panelová silnice podél pobřeží a pár uliček vedoucích k domkům postaveným různě v kopcích. Také tady mají pět obchodů, nemocnici (jedinou na Markézách), několik škol a knihovnu, kam chodíme na Wi-Fi. Místní lidé jsou velice, velice milí, usměvaví a od prvního dne nás zdraví, jako bychom sem patřili. Je tu čisto, odpadky se třídí a nikde se neválí. Po Čechách nejčistší prostředí, kde jsme zatím byli. Jediným nepořádkem jsou koblihy od koní, kteří jsou přivázáni na každém rohu. Místní teenageři na nich jezdí bez sedel. 
Všude roste šťavnaté a sladké ovoce. Každý den si trháme čerstvé pomelo, mango, papáju, limetky, banány nebo kokosové ořechy. Rostou tu také ananasy, marakuja, avokádo a granátová jablka. V rybím trhu si kupujeme čerstvé maso z tuňáka nebo ryby wahoo, která je něco jako makrela, ale velká přes metr. Jeden kilogram stojí sto korun. Ryby se jedí převážně syrové a je to velká lahůdka. Trh je přímo na mole u kterého jsou vyvázané rybářské bárky a kde žije asi dvacet žraloků, ti jsou zvyklí na krmení hlavami a kostrami filetovaných ryb, o které se děsivě perou. Spadnout bych mezi ně rozhodně nechtěl, myslím, že za pár desítek vteřin by zbyla jen červeně zbarvená voda.
Jsme na jižní polokouli, kde je právě jaro. Ovšem tady je to úplně jedno. Všechno tu kvete a plodí celoročně a teplota je stále stejná, okolo 26-28 °C. Jen v období dešťů (červen-srpen), tu prý občas trochu víc zaprší. Jediné, co nás trochu překvapilo je silná obezita, hlavně žen. Dozvěděli jsme se, že nejen ve Francouzské Polynésii, ale třeba i na Novém Zélandu, je to známka toho, že se žena dobře provdala. Zkrátka sedí doma a žere. Kdyby byla hubená, lidé by si mysleli, že je nešťastná v manželství. Jiný kraj, jiným mrav. Ale hezké ani zdravé to není. 
A teď trošku něco o nás a našich plánech. Jsme 1200NM od Tahiti, odkud bychom rádi někdy koncem jara letěli na čas domů, bude-li to vzhledem k virovo-histerické situaci vůbec možné. Já doufám, že se do té doby situace alespoň částečně uklidní. Cestou na Tahiti nás čeká několik desítek úžasných ostrůvků, kde je možné se zastavit. Musíme také někde vyndat loď z vody, a proto jsme zjišťovali co a jak a hlavně za kolik. Cenově nejlepší se nám zatím zdá ostrov Apataki, asi 250NM od Tahiti.
Ale náš největší současný problém je motor, který vypověděl službu a odmítá nastartovat. Vypadá to na zanešené vstřiky bakteriemi, žijícími v naftě a jejich výkaly. Možná se divíte stejně jako my, že v naftě může něco žít. Do teď jsem nic takového ani netušil. Oni nežijí přímo v naftě, ale ve vodě, kterou nafta obsahuje a problém je, když se motor málo používá a bakterie se přemnoží a dokáže zanést čerpadlo nebo vstřiky. V každém případě jsme momentálně bez motoru a tady není žádný byť předražený servis, který by nám s tím pomohl, ani nikdo, kdo by nám prodal starší závěsný motor. Bez motoru se totiž nedá navštívit většina těch úžasných ostrovů typu atol, kde se vplouvá do vnitřní laguny jediným možným vjezdem. My však samozřejmě věříme, že všechno dobře dopadne a snažíme se vyčistit celý palivový systém.